Rozkaz k vyklizení bytu nebo domu a co dál….

S účinností od 1.ledna 2026 doznal občanský soudní řád změny, kterou se zákonodárce snažil změnit dosavadní tristní stav v rámci bytového práva, kdy neplatící nájemník setrvával v bytě mnoho měsíců, přestože opakovaně porušoval nájemní smlouvu, a to nejen neplacením, avšak s ohledem na dobu trvání řízení o vyklizení bytu před soudy se tak běžně stávalo, že se domohl vyklizení až po uplynutí mnoha měsíců a většinou i let.

Díky tomu se do občanského soudního řádu dostalo nově ustanovení nazvané „Rozkaz k vyklizení“, které je v paragrafovém znění pod § 175a občanského soudního řádu. Podle něho, uplatní-li žalobce v žalobě právo na vyklizení bytu nebo domu proti žalovanému, který byt nebo dům užívá i po dni, kdy mu právo užívání zaniklo z důvodu skončení nájmu a vyplývá-li právo žalobce ze skutečností uvedených v žalobě a připojených písemných důkazů, může soud vydat i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného rozkaz k vyklizení. V rozkazu k vyklizení soud žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení rozkazu k vyklizení byt nebo dům vyklidil a zaplatil náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který rozkaz k vyklizení vydal.

Zákon dále stanoví i negativní vymezení, kdy nelze vydat rozkaz k vyklizení, kdy žalobce nepřipojil k žalobě písemnou výzvu k vyklizení bytu nebo domu, kterou žalovanému zaslal nejméně 14 dnů před podáním žaloby na adresu pro doručení, případně na poslední známou adresu nebo probíhá-li u soudu řízení, ve kterém se rozhoduje o návrhu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu nebo domu podané v zákonem stanovené lhůtě nebo o užívacím právu žalovaného nájemce k bytu nebo domu. K rozkazu k vyklizení soud připojí usnesení s výzvou k podání vyjádření dle ust. § 114b odst. 1, kdy lhůta k podání vyjádření činí 30 dnů od doručení rozkazu k vyklizení.

Ustanovení § 175a ještě obsahuje krátké ustanovení pod bodem 4, podle kterého ust. § 172 odst. 2 a 3, § 173 a § 174 platí obdobně. A zde nastává mírně řečeno zádrhel.

Shora uvedená ustanovení totiž znamená, že rozkaz k vyklizení je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou a že náhradní doručení je vyloučeno. Nelze rozkaz k vyklizení vydat, má-li být doručen žalovanému do ciziny. Tedy za situace, kdy nájemce nebo uživatel bytu či domu byt či dům vyklidí, ale nepředá vlastníku či pronajímateli, nové ustanovení občanského soudního řádu tak vlastníkovi nebo pronajímateli bytu či domu vůbec nepomůže. I pokud se podaří soudu rozkaz k vyklizení nájemci či uživateli doručit, postačí, aby byl trošku aktivní a do něho podal neodůvodněný odpor a účinky k příkazu odporu se ruší.

Je tedy zřejmé, že zákonodárce se sice snažil zkrátit spory týkající se vyklizení nemovitosti existencí nového druhu soudního rozhodnutí. Stanovení podmínek pro doručení tohoto rozhodnutí shodně jako u platebního rozkazu, jakkoliv je pochopitelné, však daný institut vcelku oslabuje a bude otázkou, jak se s ním vypořádá budoucí soudní praxe a zejména nájemníci, kteří jsou v prodlení svých povinností. Rozhodně však lze doporučit, aby i přes shora popsané faktické nedostatky pronajímatelé a vlastníci bytů využívali tento institut, neboť i přes tyto nedostatky daná novela by mohla znamenat alespoň částečné zrychlení procesu faktického ukončení nájemního či užívacího vztahu ze strany nájemce.

JUDr. Radek Keller